Dobrý večer chtěla bych se zeptat. Je mi 19 let, žiju a mamkou. Všimla jsem si že poslední dobou sko

Dobrý den Eriko, z Vašeho psaní cítím tíhu a naléhavost, jakoby to, jak se teď cítíte, bylo už neúnosné. Píšete o častých slzách, smutku a beznaději. Zároveň jste v tom všem téměř sama, kromě kontaktu s rodinou, který však je zřejmě taky často náročný. Moc bych Vám přála, abyste se mohla o někoho opřít a určitě mi přijde na místě nějakou podporu vyhledat - ať už někoho z okolí, komu se můžete svěřit nebo psychoterapeuta. Případně můžete v nejtěžších chvílích využít krizovou intervenci (například v rámci Linky důvěry). Vím, že vyhledání psychologa může být náročné, zvlášť pokud ještě nemáte zkušenost. Zkusím tedy ve zkratce napsat, s čím může psychoterapie pomoci. Zejm. je to poznání a přijetí sebe sama, zvládání náročných situací a stresu, rozvoj mezilidských vztahů a hledání vlastní cesty, jak žít spokojený a naplněný život. Psychoterapeut je někdo, kdo vytváří bezpečný prostor, snaží se vám porozumět, nesoudí a neříká, jak byste měla nebo neměla žít a je tam plně pro vás. Je to něco, co by Vám teď mohlo pomoci? Přeji vše dobré Michaela Pavelková

Vážená a milá Eriko, v první řadě Vám chci moc poděkovat za odvahu, se kterou jste se na nás obrátila. Chtěl bych Vás hned na začátku ujistit, že to, co prožíváte, rozhodně „není nic“. Vaše pocity jsou naprosto oprávněné, je přirozené, že se takto cítíte, a je velmi důležité tyto pocity brát vážně. Zároveň Vás chci moc ocenit a pochválit za to, že svou situaci chcete řešit. To je obrovský a nesmírně důležitý první krok. Ptáte se, zda jít k psychologovi, nebo co dělat. Zde je několik možností a kroků, které by Vám mohly pomoci se z této těžké situace odrazit: Sdílení s někým blízkým: Jako úplně první krok bych Vám doporučil zamyslet se nad tím, zda ve svém okolí máte někoho, ke komu máte opravdovou důvěru – například nějakou dobrou kamarádku. Někdy už jen to, že své pocity s někým sdílíme, popovídáme si o nich a nezůstáváme na ně sami, dokáže přinést velkou úlevu. Návštěva praktického lékaře: Určitě bych Vám doporučil probrat Vaše stavy s Vaším praktickým lékařem. Nemusíte se vůbec bát, že by se na Vás někdo díval jako na „psychiatrický případ“. Lékař Vám může pomoci tím, že s Vámi probere možnost mírné medikace. Léky sice samy o sobě nevyřeší vztahové problémy, které doma máte, ale mohou Vám pomoci snížit hladinu stresu, zmírnit úzkosti či projevy deprese. Vytvoří Vám takovou „komfortní zónu“, abyste měla více síly a klidu celou situaci lépe zvládat a aby se Váš stav nezhoršoval. Pomoc psychologa: Ptáte se na psychologa – určitě je to správná cesta. Pokud byste chtěla, aby péče byla hrazena ze zdravotního pojištění, je potřeba mít od praktického lékaře žádanku (i proto je návštěva praktického lékaře nezbytná). Počítejte prosím s tím, že u klinických psychologů bývají čekací listiny, takže je dobré se objednat co nejdříve, abyste se dostala do pořadníku. Školní psycholog: Ve svém dotazu nezmiňujete, zda chodíte do práce, nebo ještě studujete. Pokud chodíte do školy, určitě zkuste zjistit, zda tam nepůsobí školní psycholog. Byla by to skvělá a rychlá varianta, jak získat podporu bez nutnosti žádanky a čekání. Rodinná situace: Z toho, co píšete, nevyplývá, že byste nyní měla v mamince oporu, obzvlášť pokud na Vás křičí. Zvažte sama, zda má nyní vůbec smysl s ní tyto věci komunikovat a zda je to pro Vás schůdné. Co se týče Vaší sestry, není z dopisu úplně jasné, jaké máte mezi sebou vztahy. Můžete zkusit zvážit, zda by bylo možné svěřit se jí, ale udělejte to prosím pouze v případě, že se s ní cítíte bezpečně a víte, že by Vás podpořila. Krizová podpora: Zmiňujete velmi tíživé myšlenky na to, že byste nikomu nechyběla, kdyby se Vám něco stalo. Tyto stavy beznaděje jsou nesmírně vyčerpávající. Kdykoliv by Vám bylo nejhůř, cítila jste, že už to nezvládáte, nebo na Vás přišla velká krize, prosím, nezůstávejte v tom sama. Můžete se kdykoliv (anonymně a zdarma) obrátit na linky první psychické pomoci. Výborná je například Linka první psychické pomoci (tel. 116 123) nebo Linka bezpečí (tel. 116 111), která funguje i pro studenty do 26 let. Jsou tam zkušení odborníci, kteří Vás vyslechnou a pomohou Vám překonat ty nejtěžší chvíle, popřípadě poradí, jak postupovat dál. Eriko, pamatujte, že na to nejste sama a že Váš život má obrovskou cenu, i když to tak přes slzy a smutek zrovna teď možná nevidíte. Udělala jste skvělou věc, že jste si řekla o radu. Přeji Vám hodně sil a držím Vám palce, abyste brzy našla potřebnou podporu a úlevu. S pozdravem a přáním všeho dobrého, Mgr. Jan Ille