Dobrý den, odborníkem mi byla diagnostikována narcistická porucha osobnosti a rád bych se o tom dozv

Dobrý den,

dojmem po přečtení Vaší zprávy, který ve mně zůstává, je to, jak zodpovědně a upřímně se k sobě nyní snažíte přistoupit a aktivně zkoumáte způsoby porozumění sobě i v kontextu toho, co k Vám přichází od okolí. Otázky, které si kladete, asi jen podtrhávají nejistotu, kterou ohledně sebe nyní prožíváte.

Víte, já diagnózu vnímám spíše jako vodítko, které může posloužit odborníkům ke zběžné orientaci ve Vašem klinickém profilu. Jsem přesvědčena o tom, že způsoby vztahování se k sobě i k druhým jsou tak osobité a komplexní, že je diagnóza nedokáže obsáhnout v plné šíři a hloubce. Může však být cennou zpětnou vazbou – informací o Vás pro Vás.

Narcismus konkrétně není pouze o zištnosti, sebeprosazování se nebo nedostatečně projevované empatii. To jsou důsledky. Mnohdy v sobě schovává intimní zprávu o křehkosti, zranitelnosti a velkém strachu z toho, že by mohlo dojít k ublížení, pokud se člověk přestane chránit – třeba právě zmíněnými projevy. Je to vlastně takový ochranný mechanismus sebe samého. Ne vždy je přitom zcela uvědomovaný, proto může být často vysoce náročné připustit si, že by mohl mít takovou dynamiku. O to cennější mi přijde Vaše snaha otevřeně uvažovat nad tím, co může Vaše diagnóza znamenat a jak jí u sebe porozumět. To je velmi příznivým předpokladem k tomu, abyste tuto „zpětnou vazbu“ dokázal přetavit v něco, co Vám do života poslouží, co Vás podpoří k nalézání a využívání způsobů, jak se sebou i s okolím ohleduplně fungovat. Vhodný prostor k tomu může poskytnout terapie, pokud jí dáte čas a dovolíte si jít postupně hlouběji – k počátkům toho, kdy jste se začal učit o sebe postarat, o čem to bylo tenkrát, o čem to je teď, a jak to můžete zkoušet dělat jinak, pokud budete chtít.

Také bych Vám doporučila vyhýbat se informacím, které lze volně dohledat na internetu. Dostáváte se ke zobecněným poznatkům, ne vždy podloženými adekvátními zdroji nebo skutečnou praxí. Každý člověk má svoji jedinečnou historii, své zkušenosti – vrozené i získané, podpůrné i bolestné, individuální každému z nás. Tedy i případný obraz narcistické poruchy osobnosti u Vás se může od druhých lišit příčinou, povahou i intenzitou. Vnímám, že chcete být dobrým člověkem, znáte u sebe empatii, soucit, starostlivost. Není třeba něco takového u sebe zpochybňovat. Naopak to může být skvělý zdroj k dalšímu prozkoumání.

Závěrem bych Vás chtěla podpořit, abyste k sobě přistupoval s ohledem na Vaši zkušenost, a také s trpělivostí, pokud se rozhodnete pro další kroky v terapii.

Alena O.

Dobrý den, k Vaší otázce o diagnóze: odborník Vás diagnostikuje na základě toho, že splníte dostatek diagnostických kritérií, obvykle ne všechna. Navíc diagnóza uvádí jen obvyklé tendence, tedy to neznamená že by se člověk s depresí nemohl v rozličných situacích usmívat či bavit, i když spadá do diagnostické kategorie.

Dobrý den, ke zprávám kolegů bych chtěla jen dodat, že míra sebereflexe, které jste evidentně schopen, je pro narcistně narušené osobnosti většinou nedostupná. Proto bývá jejich léčba obtížná (obvykle necítí, že by měly nějaké problém). V tom vidím vaši velkou výhodu a naději, že budete moct žít takovou identitu, o které píšete. Pokud pochybujete, zda je diagnóza správná, není nic snazšího, než si ji ověřit u jiného odborníka. Ale spíše než na diagnózu (která, naprosto chápu, může být velmi zraňující) bych se soustředila na rozvíjení sebereflexe a podporu svojí preferované identity, tedy jak zmiňujete – schopnosti pracovat sám se sebou, podporu pozitivních vlastností a chování a regulaci těch "negativních". V tom může být psychoterapie skvělým nástrojem a zrcadlem.