Dobrý den,

mám 5-tiročního syna, který letos začal chodit do školky. V poslední době jsem si vši

Question

Dobrý den, 

mám 5-tiročního syna, který letos začal chodit do školky. V poslední době jsem si všimla, že občas začínal nadávat, reagoval na věci přecitlivěle- hned pláče nebo má slzy v očích, když mu nebylo něco dovoleno nebo když jsme měli nedorozumění. Dále mně také často (několikrát denně) začínal říkat, že mě nemá rád nebo že jsem zlá. Pak říká že si dělá srandu a omluví se. Toto je chování, které nikdy předtím neměl a vzniklo zničehonic. 
Ve školce má nejlepšího kamaráda, který jako jediný si s ním hraje a baví. Toto dítě se k mému synovi chová tak, že vše musí být po něm. Když syn mu něco nedá nebo pro něho něco neudělá, hned mu řekne, že už není jeho nejlepší kamarád a že ho nepozve na svoje narozeniny. Syn je pak z toho vždy nešťastný a podvolí se. Všimla jsem si, že když se takto s kamarádem hádá, velmi to syna vezme a dokonce se i rozpláče (což je atypické u syna, protože nikdy nebyl tak přecitlivělý) kvůli maličkosti, co mu ten kamarád řekne nebo udělá. A takto mu ten kamarád říká skoro každý den ve školce a i na oslavě synových narozenin ho takto emočně vydíral, že mu syn nakonec dovolil si vzít domu nerozbalený dárek, protože kamarád mu řekl, že když mu ho nedá, už nebude jeho kamarád a nepozve ho na narozky.
Jsem z celé situace velmi smutná a mám starosti o synovu psychiku. Je to jinak velmi živé “ukecané” sportovně-aktivní dítě. 
Co mohu/bych měla v této situaci dělat? Jak mohu synovi pomoct, co bych mu měla říct/vysvětlit? 
Předem Vám děkuji za Vaši pomoct!

Mgr. Radka Matesová · Answer

Dobrý den,

z pohledu terapeuta vnímám situaci Vašeho syna především jako reakci na velkou životní změnu – nástup do školky a vstup do složitějších vztahů mezi dětmi. V pěti letech je pro dítě přátelství velmi důležité a hrozba jeho ztráty může působit až dramaticky. Pokud je navíc kamarád dominantní a používá věty typu „už nejsi můj nejlepší kamarád“, může to ve Vašem synovi vyvolávat silnou nejistotu a strach z odmítnutí. Proto raději ustoupí, i když mu to není příjemné.

Zvýšená citlivost doma, pláč nebo věty „nemám tě rád“ často neznamenají skutečné odmítnutí, ale spíše přetlak emocí. Doma si dovolí vypustit napětí, které ve školce drží. Je to známka toho, že jste pro něj bezpečné místo. V této situaci je důležité hlavně emoce pojmenovávat a přijímat – například: „To tě asi hodně zabolelo, když ti řekl, že už není kamarád.“ Tím mu pomáháte porozumět tomu, co cítí, a postupně se učit reagovat jinak než pláčem nebo nadávkou.

Zároveň je vhodné ho jemně učit hranicím a posilovat jeho sebejistotu – vysvětlovat, že opravdové kamarádství není podmíněné dárky ani poslušností a že má právo říct ne. Pomoci může i rozšíření okruhu dalších dětí, aby nebyl citově závislý jen na jednom vztahu.

Pokud by se přecitlivělost prohlubovala nebo byste cítila, že se jeho sebevědomí výrazně zhoršuje, může být velmi užitečná krátkodobá dětská terapie zaměřená na práci s emocemi (např. terapie hrou) nebo rodičovská konzultace, kde byste získala konkrétní nástroje pro podporu emoční regulace.

Z Vašeho popisu ale především vidím citlivého chlapce, který se učí zvládat vztahy, a maminku, která jeho prožívání vnímá. To je pro jeho další vývoj velmi důležité.

Dobrý den, mám 5-tiročního syna, který letos začal chodit do školky. V poslední době jsem si vši

1 odpověď

Získejte odpověď díky online konzultaci

Podobné dotazy

Stále hledáte odpovědi? Položte nový dotaz