Dcera(17) mi oznámila, že se cítí být klukem, obléká se tak, má ráda holky, začala si ubližovat,ale

Dobrý den,

domýšlím si, že to ve Vás mohlo vyvolat velkou nejistotu, šok, možná strach a plno dalších emocí, které mi přijdou naprosto pochopitelné, když nás něco zaskočí - obzvlášť když jde o něco, co sami neznáme a o to víc, pokud doposud dcera nic takového nezmiňovala nebo nenaznačovala.

Nevím, jaký máte s dcerkou vztah, podpořila bych Vás ale k otevřené komunikaci s ní bez hodnocení toho, jak se nyní vnímá (může pomoci říct nahlas, že ji máte ráda nehledě na to, jak se identifikuje nebo kdo ji přitahuje, pokud to tak cítíte), se snahou se k ní co nejvíce přiblížit, porozumět, jak přemýšlí a také jak prožívá celou situaci ona. U lidí, kteří nejsou v souladu se svojí pohlavní identitou je častá náročnost přijetí sebe samého a dlouhodobý konflikt v prožívání toho, kdo vlastně jsou. To může vést k silné frustraci, vzteku, smutku ... Je dobré být v tom ohledu opatrný, dávat najevo rodičovský zájem a nabídnout podporu.

Píšete o nabídce lékaře, kterou odmítá. Nevím, jakou odbornost máte na mysli, ale za sebe by mi přišla vhodná psychoterapie, případně sexuologie, kde je k tomu citlivý prostor celou situaci prozkoumat hlouběji a s respektem. Pomoc zorientovat se v situaci a dobře na ni reagovat mohou nabídnout také podpůrné organizace jako je např. S barvou ven. Více informací o tématice transgenderu (tedy když se vnímám v opačné pohlavní identitě, než je moje biologické pohlaví) pak naleznete např. na www.jsmetransparent.

Držím palce, ať si dobře porozumíte a podaří se táhnout za jeden provaz.
AO