Jak se vyrovnat se smrtí manžela

Vážená „paní Neznámá“,

Velmi děkuji za Vaši důvěru a otevřenost, se kterou se na mě obracíte se svým dotazem a trápením. Musím se přiznat, že se mě Váš příběh dotkl a není pro mě snadné na Váš dotaz zde anonymně, elektronicky a navíc veřejně odpovídat. Ale pokusím se o to.

V první řadě dovolte, abych Vám vyjádřil upřímnou soustrast ke ztrátě životního partnera. To je velká rána, která silně zatřese i s těmi nejotrlejšími z nás a pro nikoho není snadné se s ní vyrovnat. Píšete, že nevíte, jak žít dál, že je hrozné vracet se do prázdného domu, nic Vás netěší, vše děláte s donucením - takové pocity bývají po smrti nejbližšího člověka poměrně přirozené a běžné, souvisejí s obdobím truchlení, které nám pomáhá se s tak velkou životní změnou vypořádat. Toto období může trvat celé měsíce a je důležité si pro truchlení dát dostatek prostoru, nikam nespěchat (troufnu si tvrdit, že na hledání nového partnera je ještě příliš brzy) a postupně se přeorientovávat na novou kapitolu Vašeho života, která bude docela jiná, než všechny předchozí. Je důležité, abyste v této době měla někoho, s kým budete moci průběžně sdílet pokud možno všechny své emoce i myšlenky (vzpomínky, obavy, pochybnosti, výčitky, atd.). Fakt, že jste se rozhodla pro online dotaz, zmínka o synech žijících mimo region i Vaše omluva na konci dopisu ve mně vyvolávají určitou obavu, že byste mohla být ve své situaci příliš osamocená a také se mohla zdráhat říci si o podporu, vyslechnutí, objetí. Rád bych Vás povzbudil k tomu, abyste spíše minimalizovala čas trávený o samotě, trávila volný čas s přáteli/blízkými a našla si dostatek prostoru pro výše zmíněné sdílení a vyjádření svého prožívání. Pokud ve svém okolí momentálně nemáte nikoho, na koho byste se mohla s plnou důvěrou a otevřeností obrátit, nebo se nedovedete plně otevřít z důvodu přílišných pocitů studu nebo viny, zvažte využití konzultace s psychologem/psychoterapeutem. Někdy bývá snazší se plně otevřít cizímu a nestrannému profesionálovi, než lidem z našeho okolí. Rád Vám poskytnu doporučení na kolegy blíže Vašemu bydlišti. Pokud by Vaše pocity nepřiměřeně dlouho přetrvávaly a bránily by Vám v návratu do plnohodnotného života, nebo pokud by se situace spíše zhoršovala než naopak, pak by bylo vhodné zvážit také návštěvu psychiatra a nasazení medikace. Přirozené truchlení se může snadno překlopit do již chorobné deprese, stejně jako je určitě dobré nepodcenit nebezpečí přílišného spoléhání na alkohol jako na pomocníka při zvládání bolestných emocí.

Když popisujete průběh manželovy nemoci a vše, co jste kvůli ní podstoupili, kolik úsilí jste museli oba vynaložit, kolik stresu a strachu ustát, představuji si, že musíte být po všech těch letech velmi vyčerpaná. Rád bych Vás proto také povzbudil, abyste nyní věnovala dostatek prostoru péči o sebe (o tělo i o duši), načerpávání sil a kvalitnímu odpočinku. Možná se budete muset opět učit být vnímavější ke svým potřebám a zájmům po těch mnoha letech, kdy jste s největší pravděpodobností (zcela přirozeně) upřednostňovala zejména manželovy potřeby.

Chci Vám také napsat, že obdivuji Vaše rozhodnutí postarat se o manžela v domácím prostředí a být s ním do jeho posledního dechu. Je vidět, že jste pro něj udělala maximum možného.

Pokud byste na mou odpověď ráda zareagovala nebo byste měla zájem o kontakty na kolegy blíže Vašemu bydlišti, kontaktujte mě prosím raději emailem nebo telefonicky. Kontakty na mě je možné dohledat na internetu (např. na stránkách Asociace klinických psychologů Ostrava), není dovoleno je uvádět do odpovědi.

S pozdravem a přáním zdárného zvládnutí této těžké životní fáze,

Tomáš Bolek