Dobry den, poprosim o radu. Mam 3leteho syna a 3mesicni miminko. Pokud jsme cely dopoledne a odpoled

Milá Bello, jsem ráda, že jste napsala. Jako maminka Vás dovedu velmi dobře pochopit co se únavy týče. Děti mají energie na rozdávání a často nejvíc tehdy, když my mámy jsme nejvíc unavené .-) U Vašeho psaní bych položila rovnítko takto: spokojená máma=spokojené dítě. A platí to i obráceně. U Vašeho syna bych brala v potaz všechno, co mohlo vést k současnému stavu - jako důležitá mi přijde otázka, jak zvládl a stále zvládá příchod sourozence na svět. Může to být pak i protest z toho, že je trestán. Může to být nefungující komunikací mezi Vámi, může to být snaha o pozornost, včetně té negativní, která mu může chybět. Když děti "zlobí", často se tak děje proto, že si přeí upoutat pozornost nebo i proto, že se nudí. Nebo nejsou s něčím v pořádku. Jak jste si správně všimla, bití ani křik nic neřeší. Na místě je přemýšlet, co můžete udělat pro svůj odpočinek. Máte možnost nějakého hlídání? Někdy je potřeba trochu překročit komfortní zónu, ale domluvit se dá. Nebo třeba kamarádku, babičku či někoho, kdo by syna vzal na chvíli ven, abyste mohla spát s miminkem? Dále se můžete pobavit s partnerem o situaci, vysvětlit, požádat ho, aby se snya ujal alespoň na dvě hodiny denně přes víkend, nebo třeba hodinu večer (až si on odpočine chvilku po příchodu z práce), abyste si mohla odpočinout. Naložit si vanu nebo si zdřímnout. Mít malé miminko může být únavné a když k tomu máte tříleťáka, pak i dost náročné. Přesto - pokusit se synem více mluvit může pomoci. Ptát se ho, vysvětlit. A to opakovaně. Dát mu také prostor na dostatek mazlení a společné chvíle s Vámi. Tříleté dítě už nemusí potřebovat ani chtít po obědě spát - pak to může být opravdu boj a stres snáze eliminujete, když s ním bojovat nebudete. Když se vcítíte do malého dítěte, které baví objevovat svět, asi jej příliš nenadchne myšlenka, že by si měl sám hrát v pokojíčku. Jsou děti, které si rády hrají i samy, ale to, zdá se, není případ Vašeho syna. Příchod sourozence pro něj mohl psychicky obtížný, dousd měl maminčinu pozornost jen pro sebe. Co se týče psychologa, určitě by Vám pomoci mohl a ani dvě děti nejsou na překážku. V minulosti jsem poskytla konzultaci i na hřišti nebo v dětské herně tam, kde nebyla možnost hlídání. Vše může mít řešení :-) S přáním brzkého zlepšení situace, Veronika Neumannová

Dobrý den,Bello, kolegyně popsala vše podstatné. Nemám moc, co doplnit. Snad jen tři věci bych zdůraznila: a) Potřebujete také čas na sebe. Být matkou neznamená vzdát se úplně všeho. Zkuste si domluvit pravidelné hlídání aspoň 1x týdně na pár hodin, abyste si mohla jít zacvičit, zaběhat, popovídat s kamarádkou nebo zajít s manželem na večeři... nebo prostě dělat cokoli, co Vám přinese radost. Mít malé děti vyžaduje hodně energie, a Vy - zdá se - ji nemáte moc kde dobíjet. To se pak propisuje do vztahu k dětem a obecně k okolí. b) Tříletý syn je sice stále velmi malý, ale i on už spoustu věcí chápe. Zkuste s ním mluvit - jednoduše, srozumitelně, klidně, jazykem, kterému bude rozumět. Vysvětlujte mu, že příchod mladšího bratra neznamená, že ho máte nyní méně ráda, ale že prostě miminko potřebuje víc péče a pozornosti. A najděště si pravidelně chvilku času, který bude jen pro něj a pro Vás. c) Tříleté dítě obvykle už potřebuje další děti, už je mu to doma "malé". Zkuste zvážit školku, třeba napřed jen na pár hodin v týdnu. Moc držím palce Srdečně Klára Gajdušková