Problémy s osobností

Dobrý den, mám problémy, které můžou být pro ostatní naprostou banalitou, ale připadá mi, že to má strašný dopad na mé psychické zdraví.
Jsem prostě obyčejný, náctiletý chlapec, který nechce nic jiného než se začlenit do kolektivu. Blbé ale je, že si mnoho věcí, co mí vrstevníci, ať už třeba jen z legrace, řeknou, beru osobně. Na začátku školního roku mě sužovaly deprese, ubližoval jsem si, brečel, co to šlo. Mám kamaráda, který se mi snaží pomoct, a není jediný. Předtím se mi snažilo pomoct tolik lidí, dalo mi tolik dobrých rad. Problémem je, že ... sice se snažím ty rady pochopit, snažím se je nějak využít v praxi. Ale... už jen to že nedokážu pořádně pochopit jejich podstatu a význam... jak pak můžu uspět? Například mi bylo řečeno, ať jsem sám sobě dobrým kamarádem. Ať se beru takový, jaký jsem. A že pokud si ubližuju, tak ubližuju i svému "kamarádovi", nýbrž sobě. Špatnou věcí je, že se nedokážu brát takový, jaký jsem. Mám pocit - tedy... ne, že by to byl jen pocit. Já moc dobře vím, že do kolektivu, do kterého chci zapadat, ani trochu nezapadám. Už jen kvůli tomu jak se chovám. Když někdo začne vtipkovat na můj účet, jsem naštvaný, a kupodivu docela rychle. Místo, abych ten vtípek ignoroval, spíše se začnu mračit, uvnitř jsem docela rozhořčený že "už zase"... Jeden kamarád mi říká, že se hrozně shazuju. Že bych s tím měl přestat. Když teď cokoli řeknu, někdo mě chytne za slovo a udělá si ze mě legraci. Já sám teď ani nevím, jestli jsem sepsal smysluplnou řádku vět a jestli to má vůbec nějaký smysl. Ale prosím, moc prosím - pomozte mi. Chci se změnit k lepšímu. Chci být oblíbený. Alespoň jednou cítit trochu respektu. Moc dobře vím, že kdybych se změnil, tak to tak je. Není to jejich chyba. Je to chyba jen a jen mojí osobnosti.
Děkuji...