Nechat o rozvodu rozhodnout děti ? Je důležitější kompletní rodina rodičů, nebo pozitivní a příjemná atmosféra ?

Dobrý den,
chtěla bych se poradit, zda je vhodné řešit případnou vhodnost / nevhodnost rozvodu bez přítomnosti dětí.
S manželem ( já 40, on 42, oba VŠ, známost od r.2000) máme již léta se vlekoucí krizi ( která započala již krátce po narození prvního dítěte a vyvrcholila odhalenou mou nevěrou v 2013). Co vych si ve vztahu přála jinak jsem říkala již dlouho předtím, ale manžel to slyšet nechtěl a rozhodně si nepřipouští svůj podíl na mém mimomanželském vztahu ( hledala jsem duši spřízněnou, se kterou mohu prožívat a sdílet, o sex mi vůbec nešlo i když toto pouto tam nakonec také vzniklo). Po dohalení jsem to ukončila, ale chování manžela se nijak nezlepšilo, naopak. Od té doby se atmosféra u nás doma doma neustále zhoršuje, manžel se sice nechce rozvést, ale velmi často mě trestá, zesměšňuje a ponižuje všemi možnými způsoby ( psychicky) a to i před dětmi ( i když já se snažím to skrývat, takže vědí tak 1/10). Nejprve chodila do 2 poraden sama (manžel odmítal) a poté od 2015 do 2 poraden spolu. Poradci bbyly ženy i muži. V prvních dvou případech bylo uzavřeno že bez jeho přítomnosti se jen s mou snahou nikam nehneme a ve druhých dvou kam jsme chodili spolu konstatoval psycholog/ psycholožka po cca 4 až 6-ti měsících že u něj nevidí šanci na změnu ( sex je pro něj hlavní hodnotou, pro manželku je to "manželská povinnost" a vysvětlení, že ženě je to bez příjemné atmosféry v páru opravdu i fyzicky nepříjemné nechce slyšet od nikoho). Nejprve sex kdy on chce a pak až bude mít důvod být milý... . Tedy z mého úhlu pohledu možnosti napravení asi vyčerpány :(
Máme 2 syny ( 11 a 7 let) a myslím že oba tou atmosférou trpí. Na přímý dotaz ( jestli by radši maminku a tatínka měli každého zvlášť ale spokojené a oba vídali často ) oba řekli rezolutně že ne. Na druhou stranu se často ptají proč se táta tak chová a jak to dělám že to vydržím. Na ně přímo cíleně zlý není, ale často je celkově naštvaný, mračí se, křičí, zlobí se na ně nepřiměřeně a nejhorší je, když se mně starší syn zastane. Mají ho ale stále ještě hodně rádi. Mně už manžel ani nezdraví, neprosí, neděkuje, nesměje se. Jednou týdně zkusí zda by nešel sex a když není, jeho chování se dále zhorší. Když jsme někde ( i doma) bez něj, je atmosféra mnohem odlehčenější a děti i já usměvavější. Většina známých by mi doporučila rozchod nebo rozvvod, jen moje rodina mně nabádá vydržet kvůli dětem. Já jsem se rozhodla udělat to nejlepší pro děti, jenže bohužel nevím, co "to nejlepší" vlastně je. Nejraději bych se o tom poradila s dětským psychologem nejprve sama a pak až s nimi. Starší syn je velmi bystrý a myslím že by záhy poznal, o co se jedná. Já je ale nechci ale hrozícím rozvodem traumatizovat dokud se jednoznačně nerozhodnu sama. Mohl byste mi prosím poradit ? Šlo by dojednat schůzku nejprve i bez nich ? Nebo to nemá smysl?
Předem moc děkuji a přeji hezký den,
Lenka P.