Dobrý den, žiju se svým 90letým dědou v bytě. Zhruba před 2 týdny se výrazně zhoršil jeho stav a

Dobrý den,

žiju se svým 90letým dědou v bytě. Zhruba před 2 týdny se výrazně zhoršil jeho stav a od té doby situace přetrvává. I při sebemenší námaze (převléknutí oblečení nebo pár kroků chůze) se silně zadýchá. Zadýchává se i vleže. Celý den i noc tak většinou střídá spánek s pozicí v sedě, kdy má hlavu sklopenou k zemi. Čas mu splývá, někdy se probudí večer, a myslí si, že je ráno, jindy naopak. Také pouze jí jednou denně (oběd) a vypije ani ne litr vody za den. Dřív rád koukal na televizi, četl si noviny a knížky nebo cvičil doma jógu. Už ani to ale nedělá. Snažím se s ním trávit čas a povídat si s ním, bohužel má už ale špatný sluch a pochytí pouze jednoduché věty. Horečku, kašel ani žádnou jinou na první pohled zřejmou nemoc nemá.

Rád bych se zeptal, jak v takovýchto situacích postupovat? Pokud mu nabídnu, že zavolám jeho praktickému lékaři nebo sanitku, důrazně to odmítne. On sám k tomu přistupuje tak, že "To nic není, mě nic nebolí, jen mi je slabo." nebo "To se brzy zlepší." Za jeho optimismus jsem rád, ale sám vidím, že to nevypadá dobře. Vím, že v tak vysokém věku je už vše těžké. Ovšem kromě toho, že takhle ho vidět je emocionálně těžké pro mě, tak bych mu, pokud nic víc, alespoň nějak zpříjemnil život. Bojím se, že by se situace mohla zhoršovat a že by trpěl - jak psychicky, tak fyzicky.

Předem děkuji za jakýkoliv ohlas.