Dobrý den, ráda bych se s vámi poradila. Mám špatné nálady, pocit bezcennosti, pocit samoty. Tenkrá

Dobrý den, ráda bych se s vámi poradila. Mám špatné nálady, pocit bezcennosti, pocit samoty. Tenkrát to nebylo tak časté,když sem něco takového začala pociťovat, měla jsem to třeba 1x za měsíc. Postupně tyhle pocity, zesílily. Momentálně není den, ráno, večer abych nic z toho necítila, mám pocit, že mi nikdo nerozumí, že jsem sama, že tu jsem úplně zbytečně, nesnáším sama sebe i lidi kolem mě, neustále jsem smutná, nic mě nebaví, povinnosti, které mám dělám jen protože musím , musím se do toho tlačit, nejradši bych jen spala a celej svůj život prospala, uz opravdu nevím , co semnou je. Vím, že jsou na světě lidé, kteří jsou těžce nemocní, zažili tragédie apod.. Tak si nechci stěžovat, když já mám o proti nim vše v "pohodě" . Jednou to vyvrcholilo , tak, že jsem si psala rozlučný dopis, plánovala jak se zabiju. Nikdy to neudělám, kvůli rodičům, kteří si mě adoptovali, pokud bych něco takového udělala, sobě bych pomohla, ale jim nepopsatelně ublížila a to je snad jediná věc, co mě tu drží. Cítím se jako živá mrtvola,Je mi.opravdu mizerně, většinu lidí, co jsou kolem mě by ani nenapadlo, že něco takového mám , protože to nikomu neříkám, nedávám najevo, a vnitřně cítím jak mě vše ubíjí. Svěřila jsem se rodičům, ti mi řekli , že to mají všichni mladí a že to nic není a přejde to. Jenže já si myslím, že nepřejde. Jsem v situaci, ve které si říkám, jestli to opravdu nic není, nebo se jedná třeba o nějaké deprese či úzkosti. Byla bych ráda, kdyby jste mi napsali svůj názor, popřípadě co mám dělat. Podotýkám, že jsem tohle začala pociťovat asi ve 13 , nyní je mi 20. Nebyla jsem s tím u lékaře. Když mi bylo asi 7 , trhala jsem si obočí a řasy, s tím, mě máma vzala k lékaři, z jakého důvodu jsem to dělala netuším. Děkuji.