Dobrý den, bude mi šestnáct let a narodila jsem se jako holka bohužel se tak rok a půl necítím. Proč

Dobrý den, bude mi šestnáct let a narodila jsem se jako holka bohužel se tak rok a půl necítím. Proč bohužel? Když jsem to oznámila rodičům že jsem kluk tak byli hrozně naštvaní a uráželi mě slovama jako že budu přešitá holka a že jsem úplně vymletá a občas horší slova. Dále následovali naschváli od otce že mě teda bude vychovávat jako kluka budu muset dělat všechnu tvrdou dřinu jako kdysi on na vesnici a přitom žijeme v praze. Moje matka mi zakázala se bavit s transsexuálním kamarádem že to mám od něj, ale naštěstí jsem jí neposlechla a nějak mi to prochází. Poté přišli řeči jak to má kluk složité když třeba jezdí na kole a další kraviny, bylo mi z toho k pláči a překvapilo mě to moje vlastní máma, která mě vždy podporovala v tom že jsem na holky i na kluky je najednou transfóbní člověk. Dnes je to přesně 6 měsíců co jsem to přestala říkat a dělám že se to nestalo, ale v hloubi duše mě to trápí a sužuje protože nejsem spokojená. Snažím se to potlačit mluvit ženským rodem a oblékat se jako holka i když nenápadně obměňuju šatník na unisex oblečení jenže ne vždy to vyjde máma občas koupí nové holčičí a málo kdy to přetrpím... Momentálně jsem neutrální, ale před rodiči musím být jejich holčička. Bojím se že to nezvládnu že nikdy nebudu ten kým chci být a mám strach že mě zavrhne můj přítel co mě vnímá jako holku a celá moje rodina... nevím co dál jméno mám sice v neutrálu povolené si změnit v 18 od rodičů a vlasy do unisex stylu. Prosím poraďte mi co dělat, ale zároveň neztratit všechny co miluju. Děkuji