Do jaké míry by mi mohla psychoterapie pomoci?

Dobrý den,
v poslední době mě dost trápí pocity úzkosti do v takové míře, kdy mě to občas až paralyzuje cokoli dělat, když je možnost to odložit. S prokrastinací mám již delší dobu problémy, ale vždycky jsem ten odpor překonal. V poslední době je to už ale v takové míře, že občas jsem schopný celý den proležet v posteli (občas i na zemi) nebo jen sedět na židli a hledět.
Na druhou stranu, když jsem v práci, tak mezi kolegy jsem poměrně společenský a nemyslím, si že by někdo poznal že jsem nějak smutný.
V poslední době taky ztrácím chuť do života. Nemám chuť spáchat sebevraždu, ale mi to nedovolí, spíš je to chuť umřít nebo dokonce neexistovat.
Nevím jestli se jedná jen o chvilkové období velkého stresu (rekonstrukce bytu) a pocitu nízkého sebehodnocení z toho, že mi je skoro 30 a můj život nemá směr, cíl ani vyhlídky.
Docela se bojím budoucnosti. Možná, že až ten byt dodělám, že se můj stav zlepší, ale nejsem si jistý jestli to co teď prožívám je jen tzv. "blbé období" nebo jestli to nejsou počátky nějaké duševní nemoci?
Když se o tom snažím mluvit s někým blízkým, tak se mi spíš dostane takových těch otřepaných frází ve stylu: "Bude líp." apod. Možná to je i tím, že mám strach se úplně otevřít a říct co přesně chci říct, všechno to mám v mysli, ale nejsem schopný to formulovat co přesně cítím. A taky to beru tak, že lidi, kterým se svěřím nejsou psychologové a nejsou mě schopní otevřít. Mám trochu skepsi chodit k doktorovi s tímto problémem, protože nevím do jaké míry bude schopný do mě vidět a zjistit, kde je můj problém.
Omlouvám se za takovou tirádu, ale potřeboval jsem to ze sebe dostat aspoň prostřednictvím této otázky, která se spíš proměnila v podivnou esej.
Do jaké míry by mi mohla psychoterapie pomoci?