Chybí mi hormon štěstí?

Dobrý den,je mi 33 let,žiju ve spokojeném manželství a máme tříapůlletého zdravého syna a nyní čekáme v září druhého.Mé dětství bylo velice nešťastné,byla jsem v rodině popelkou,moje matka byla zřejmě labilní,mladší sestru a bratra milovala,mě psychycky týrala a bila mě,zemřela na rakovinu když mi bylo 25 let a mě se ulevilo a musela jsem se naučit žít s myšlenkou,že nesmím mít špatné svědomí za to,že mám radost,že tu už není a taky s tím,že jsem vlatně mámu nikdy neměla.S otcem mám vztah dobrý,vždy stál při mě.Mám velký problém s tím,že se neumím z ničeho radovat.Na každém dni nacházím negace,vadí mi vstávat,vadí mi,když syn udělá nepořádek,vadí mi nenadálé změny v rodine,ve financích,když do bytu pořídíme novou nezbytnost,tak na místo radosti řeknu no jo,ale ještě musíme našetřit na tohle a na tohle,vadí mi prostě žít,momentálně mi třeba vadí,že nečekáme holčičku,neprožívala jsem štěstí ani po porodu,prostě jsem si řekla tak a máme miminko.Zároveň ale svou rodinu miluji a představa,že jí někdo ublíží je hrozná.Můžu si v duchu horem dolem říkat,jak jsem pitomá a nakazovat si,ať jsem šťastná,ale nejde to.Tyto stavy trvají celý můj život.Taky mám celý život problémy se spaním.Usínám špatně,stále se budím,chodím pořád v noci na malou,spím mělce a mám špatné sny,když spím pět hodin v kuse,tak je to rekord,takže samozřejmě vstávám unavená a naštvaná.A to mě čeká miminko a pochybuji,jak to vše i přes manželovo velikou oporu zvládnu.neskutečně mě trápí,jak ostatní ženy zvládají dvě i tři děti levou zadní a jsou šťastné,já ne.Dále mě trápí,že jsem hrozne citlivá,nemůžu vůbec slyšet o nějakém neštěstí,o hladovějících a trpících lidech z afrických zemí,o postižených dětech,nemůžu zkrátka vidět ani zprávy,jsem vždy ze všeho špatná a moc si to beru a u televizních novin brečím,snažím se tedy médiíím vyhýbat,ale úplně to také nejde.Nemám vůbec sebevědomí,vše mě rozhodí.Mám málo kamarádek a tak si dávám za vinu,že jsem asi divná,když mě nikdo nevyhledává a přitom mi ty kamarádky,které mám tvrdí,že jsem fajn.Prostě si připadám jako špatná matka,manželka,kamarádka.Mám zakotveno,že všechny jsou lepšími matkami,manželkami,kamarádkami,než já,každé své rozhodnutí zpochybňuji,hlavně ve výchově syna.Už jsem vyzkoušela vše možné,paní,co dodává energii(ta mi trochu pomohla),bylinky,čínské,i klasické(meduňku,třezalku a tak),homeopatii,hledat na internetu informace co by mi mohlo asi tak být.napadlo mě,jestli mi nemůže chybět tryptofan,potažmo serotonin a melatonin,prostě hormony štěstí.Teď marodím,ale měla jsem náročnou práci servírky,vstávání ve čtyři,práce od pěti do dvou a domů jsem jezdila vyřízená a musela jsem si chodit lehnout,až pak jsem byla schopna jít pro syna do školky,pobyt venku se synem po práci?Pro mě nepředstavitelné,navíc při únavě mi ruku v ruce přicházela hrozná nálada a bylo mi špatně i fizicky,takový jako vnitřní třas a bušení srdce,utrhovala jsem se ošklivě na syna i manžela.Za život jsem si třikrát zažila depresivní stav,naposledy loni v únoru a už to nechci nikdy zažít,nejhorší ale je,že to vždy přišlo z hodiny na na hodinu.Strašně se snažím vše změnit,koukám se třeba před spaním na rodinné fotky v digitálním fotorámečku,dívám se na šťastného syna,jak si hraje,jak je veselý a zdravý,dívám se na manžela,když nám vaří oběd a přitom ale pocit prázdnoty,pocit štěstí nikde!A to je pro mě hrozně skličující,úplně mě to drtí.Jsem už odhodlaná až odkojím nechat si napsat nějaká lehčí antidepresiva,ale do té doby je tak daleko...Díky za Váš čas