MUDr. Věra Haškovcová

Chápu lidi, kteří se nechtějí podepsat pod negativním hodnocením, přestože se dost prozrazují právě jejich konkrétními příběhy, ale proč lidé s tím nejlepším hodnocením se zatajují, vy se přece nemáte čeho bát, nebo snad ano? Vážení, právě to působí, jako podjatá hodnocení!

Tuto lékařku jako rodina známe 35 let. 35 let paní doktorka nikdy nepodala a neprokázala jinou léčbu než lékovou a to ještě k tomu experimentální, co lze možná omluvit vývojem vědy a politiky v této oblasti. Dalším a jediným stupněm je povinný odvoz do zavřeného pavilónu. Ovšem absence jakýchkoliv terapií, absence jakékoliv psychologické léčby mě obzvášť dnes zaráží. O absenci spolupráce s rodinou pacienta a absenci prevence u rodinných příslušníků s příznaky podobné nemoci, už radši ani nemluvě.

Bohužel také známe nepravdivou a zničující větu "choroba není vyléčitelná", ale větu, že psychiatr přímo nesmí pacientovi dávat rady pokládám za velmi nemocnou, vyřčenou zřejmě pod účinnými léčivy.

Jediné s čím souhlasím ve všech předcházejících hodnoceních, je to, že i tzv. "zlem" může být pomáháno, tedy ano lékařem uznání pracovní neschopnosti může být prvním krokem do pekla, to ale podle této logiky znamená, že lékařovým dobrem, tj. uznáním choroby, nejlépe nevyléčitelné, může být jen ublíženo, je tedy to peklo samo. Ale že o pekle z "neschopenky" mluví zrovna spokojený anonym, jež se léčí z nevyléčitelné nemoci již 27 let...

Tedy z těchto obou pohledů nemohu tuto doktorku absolutně hodnotit, záleží jen na ní samé, na které straně chce stát a jakou Cestou půjde.

Myslím, že by se do školství měly navrátit povinné předměty z etiky a řečnictví a to nejlépe už do základních škol. Protože zamysleme se, kolika z těchto chorob předcházely mravní a komunikační naprosté nedostatky osobnosti, kolik pacientů jevilo před vypuknutím jejich závažné choroby asociální chování a v neposlední řadě kolik z nich mělo závažné "předpoklady" příčiny ze své rodiny? Na základě mého osobního průzkumu všem, kde výjimky jen potvrzují pravidlo.