Jak vysvětlit dítěti smrt kamarádů?

Dobrý den paní Ireno,
děkuji za Váš dotaz, ve kterém popisujete, jak Vaše dcera reaguje na úmrtí kamarádky. Ptáte se, jak postupovat.
Chtěla bych předně ocenit Vaši citlivost k dceři, se kterou se snažíte ji tímto náročným obdobím provést. Je velmi důležité, že i přes všechen smutek a zlost dcery dokážete společně o smrti kamarádky mluvit.
Někdy je velmi těžké přijmout i pro nás dospělé, že některé věci či události vysvětlit nemůžeme. Každý máme jiný život, jiný osud. Vyrovnání se s takovouto ztrátou jako je smrt kamarádky, určitě bude trvat nějakou dobu a bude mít pravděpodobně i různé fáze. Obvykle lidé po prvotním šoku ze zprávy zažívají hněv či se snaží zprávu popírat, smlouvají, až dojdou vyrovnání se s danou událostí. Do třech měsíců by měl odeznít ten největší smutek a člověk by měl být s danou situací alespoň částečně vyrovnaný.
Celkově je velmi důležité, aby dcerka, i když je zapojená do každodenního koloběhu povinností a činností, měla dost prostoru pro smutnění a další emoce. Důležité je také samotné rozloučení, nevím, zda Vaše dcera měla možnost zúčastnit se pohřbu či jiného rituálního rozloučení. Zda si např. vytvořila něco, co jí bude připomínat to dobré, co spolu zažily a podobně.
Vzhledem k omezeným informacím, které internetové dotazy poskytují, nemohu posoudit závažnost psychického stavu Vaší dcery. Píšete, že by chtěla umřít, aby mohla být s kamarádkou. Věnujte těmto tématům při rozhovorech s dcerkou pozornost, a pokud by se Vám zdálo, že se nejedná o pouhé proklamace, ale že by se mohlo jednat o vážnější úmysly, neváhejte vyhledat dětského psychologa či dětské krizové centrum, stejně jako v případech, pokud by se psychický stav dcerky dlouhodobě nezlepšoval či spíše zhoršoval. Já mám v současné době ve své soukromé praxi naplněnou kapacitu, nové klienty nemohu bohužel přijímat.
Přeji celé Vaší rodině, aby se vám podařilo dobře tuto náročnou situaci s dcerkou zvládnout.

Dobrý den Ireno,
je výborné, že se s dcerou snažíte o její tragédii mluvit a že jste tuto chvíli s ní. Podpora a prostor, který jí dáváte, jí pomáhají vyrovnat a smířit se se situací. A přesně jak píšete, chce to i čas.
Vím, že to není nikdy jednoduché mluvit o smrti a úplně si umím přestavit, že najednou chybí slova. Nejlepší je se v té chvíli chovat tak, jak to cítíte. Na nic si "nehrát", být upřímná. A to i tak, že třeba popíšete i to, že jste z toho všeho smutná, že nevíte, co najednou říci, ale jste tu pro ni, aby to zvládla. A že rozumíte tomu, že je naštvaná, protože to je nefér. A ono to je nefér, protože život bohužel je někdy nefér.
Pokud chcete navštívit odborníka, tak psycholog či terapeut vám pomocí rozhovoru pomůže vyrovnat se ze situací, popsat, co se to se mnou děje, najít, jak situaci začít zvládat apod. Psychiatr předepisuje především léky. Jsou ale i tací psychiatři, kteří s vámi a s dcerou budou o situaci hovořit.
Přeji vám i dceři hodně sil.
Věra Dufková