Mgr. Michaela Pavelková

Dobrý den Eriko,

z Vašeho psaní cítím tíhu a naléhavost, jakoby to, jak se teď cítíte, bylo už neúnosné.
Píšete o častých slzách, smutku a beznaději. Zároveň jste v tom všem téměř sama, kromě kontaktu s rodinou, který však je zřejmě taky často náročný.
Moc bych Vám přála, abyste se mohla o někoho opřít a určitě mi přijde na místě nějakou podporu vyhledat - ať už někoho z okolí, komu se můžete svěřit nebo psychoterapeuta. Případně můžete v nejtěžších chvílích využít krizovou intervenci (například v rámci Linky důvěry).

Vím, že vyhledání psychologa může být náročné, zvlášť pokud ještě nemáte zkušenost. Zkusím tedy ve zkratce napsat, s čím může psychoterapie pomoci. Zejm. je to poznání a přijetí sebe sama, zvládání náročných situací a stresu, rozvoj mezilidských vztahů a hledání vlastní cesty, jak žít spokojený a naplněný život. Psychoterapeut je někdo, kdo vytváří bezpečný prostor, snaží se vám porozumět, nesoudí a neříká, jak byste měla nebo neměla žít a je tam plně pro vás. Je to něco, co by Vám teď mohlo pomoci?

Přeji vše dobré
Michaela Pavelková

Dobrý den,

čtu, že se s vámi v poslední době udála změna, které sama nerozumíte a která vás znepokojuje. Cítíte smutek a strach, o kterých nevíte, odkud přichází a vaše tělo jako by reagovalo na hrozící nebezpečí. Říkám si, jak to musí být vysilující, když to trvá už více jak rok..
Z vašeho psaní vnímám, jak je pro vás důležitá škola a že nejspíš nějak souvisí s tím, jak se nyní cítíte. Možná se školní neúspěchy dotýkají toho, jak o sobě smýšlíte, jak sama na sebe pohlížíte nebo to, že vám to ve škole nejde, je důsledek něčeho jiného, hlubšího, co se školou nesouvisí. Můžu se jen dohadovat o souvislostech, ale to, co je mi z vašich slov patrné je, jak moc vás to trápí a že už možná propadáte bezradnosti a zoufalství.
Přála bych vám, abyste na to nemusela být sama. Můžete o tom s někým upřímně mluvit? Možná by psychoterapie mohla být tím prostorem, kde můžete část z toho co vás tíží odložit a porozumět tomu, co se ve vás děje. A možná by vám udělalo dobře něco, při čem se více propojíte s vlastním tělem a prožíváním (relaxace, meditace, cvičení bez zaměření na výkon,...) Je vám něco z toho blízké?
Možná budete muset chvíli hledat vlastní cestu k tomu, co vám bude fungovat, ale věřím, že se vám z toho, co cítíte teď, může ulevit.
Srdečně vás zdravím
Michaela Pavelková