Paralýza a deprese v době covidové: poznejte svůj strach

Expert Markéta Černoušková • 17. listopadu 2020 • Komentáře:

Terapie: donutíme podvědomí a ego k tomu, aby ohledně strachu přijaly nové vzorce prožívání, myšlení a chování

Mgr. Markéta Černoušková, marketa-cer.cz

Strach je zcela přirozená emoce, která nás původně měla bránit před ohrožením. Před vlky, před hromy a blesky, před tmou, před krutou zimou, před hladem. Jenže dnes máme strach z covidu, ze ztráty příjmů, z on-line výuky svých dětí, z pijícího, násilného partnera nebo z frustrované, ponižující partnerky. Ty strachy nás dokáží paralyzovat a přehoupnout se v jednolitou masu strachu z budoucnosti. Pak už je jen krůček k úzkosti nebo depresi.

Dobrá zpráva je, že se s tím vždy dá něco dělat. A nemusí to být nutně cesta do psychiatrické ordinace pro recept na neurol či antidepresiva. Někdy se dá strach (úzkost, deprese) transformovat s pomocí psychoterapie, změn zajetých vzorců a nácviku nových reakcí.

Nejprve se potřebujeme naučit svůj strach poznat (zvědomit si ho) a pak natrénovat, jak mu nepodléhat. Jak v dospělosti reagujeme na strach, se totiž odvíjí od naší zkušenosti z dětství. Jako dítě prožíváme různé emoce a reagujeme na ně. Ač se to nezdá, tato reakce je naším vlastním rozhodnutím, naší vlastní volbou. Proto se tolik zapisuje do našeho podvědomí.

Jenže jako dítě nemáme dostatečné zkušenosti a možnosti nastalé situace vyřešit. Takže spolu se situací, v níž jsme “selhali”, se do podvědomí zapíší také pocity selhání, nedostatečnosti, neschopnosti... Tyto pocity pak prožíváme celý život.

Jenže je to celé blud, šalba našeho podvědomí, které jde ruku v ruce s tou potvůrkou, egem. Ego si v pocitu selhání přímo lebedí, protože ho tak dobře zná, a umí v něm chodit. Nedejbože abyste mu ho brali! To by se pak muselo učit novým věcem a na to je moc líné! To bolí!

My si ale v terapii s podvědomím a egem pohrajeme, přelstíme je a donutíme k tomu, aby přijaly nové vzorce myšlení, chování, prožívání. Jsme totiž dospělí a máme (můžeme mít) nad většinou situací kontrolu. Jak tedy překonat paralyzující strachy, které jsou v nás uloženy z našeho dětství? Stačí celkem málo. Uvědomit si, že jako dospělý nad nimi mám moc a mohu se tentokrát rozhodnout jinak.

Komentáře: (0)

Expert