Jak podpořit sebehodnotu dítěte

Co by mělo být výsledkem vaší výchovy. Poslušné dítě? Úspěšné dítě? Spokojené dítě? Většina z nás by nejspíš zvolila třetí možnost. Přejeme si, aby naše děti měly fajn, spokojený, naplňující život. K tomu jim jako rodiče můžeme značnou měrou přispět, právě naším stylem výchovy. Pokud budeme od nejútlejšího dětství podporovat sebehodnotu dětí, nebo možná lépe řečeno, pokud jim jí nebudeme brát, mají velkou šanci na spokojený život a dobré vztahy.

Děti jsou úžasné bytosti, překypují energií, stále se chtějí učit nové věci, zkoumat, mají o všechno zájem, dokáží naplno prožívat radost, být spontánní. Nic z toho se v nich nemusí budovat, nicméně o vše zmíněné je můžeme připravit. Přísnou výchovou, shazováním hodnoty dítěte, neustálým přikazováním můžeme takovému člověku zcela vzít spontaneitu, potlačit volné projevy. Má strach, protože se doma naučil, že dělat věci z vnitřního popudu, který se liší od přání rodiče, se nevyplácí.

Co tedy dělat, abychom dítě nepřipravili o pocit vnitřní hodnoty? Dovolte mu být samo sebou. Rodiče mají často pocit, že když nebudou přísní, že když nebudou dostatečně silně najevo dávat svojí autoritu, dítě zcela „zvlčí“, „vyroste pro kriminál“, „nenaučí se správnému chování a hodnotám společnosti“. Pravda je taková, že dítě zbožňuje své rodiče a chce se s nimi mít dobře. Skutečnost, že se někdy vzteká, hází věcmi, odmlouvá, neznamená, že nás chce naštvat, že nám to dělá naschvál, ale prostě prožívá silné emoce a moc si s nimi neumí poradit. Už jen díky tomuto uvědomění máme větší šanci nějakou zátěžovou situaci lépe zvládnout.

Představte si, že dítě zakopne, upadne a rozbrečí se. Přijměte emoce dítěte, neříkejte „nebreč, vždyť se nic nestalo“, protože tím ignorujete jeho pocity, z hlediska dítěte se totiž něco stalo, bolí ho to a je v silné emoci. Snažte se označit emoci, kterou prožívá (např.: „Já vím, upadl si a teď to bolí. To musí být nepříjemný.“) Dejte dítěti čas emoci zvládnout, jinými slovy nechte ho brečet, jak dlouho potřebuje.

A co tímto dítě učí? Že emoce přijde a stejně tak i odejde, že se nemusí potlačit, ale naopak, dá se přežít. Dítě se tak naučí, že emoce nejsou ohrožující, že patří ke každodennímu prožívání. A hlavně, že se dají zvládnout, což velmi posiluje prožívání vlastní hodnoty, dítě ví, že i náročnější situace ustojí, že nápor emocí ho nezničí a nemusí je potlačovat. Potlačené emoce totiž jen tak nezmizí, ale „žijí“ v nás a občas se přihlásí o slovo třeba tak, že se psychicky hroutíme nebo onemocníme.

Další způsob, jak podpoříme sebehodnotu dětí je, že je necháme konat jejich vlastní akce a nenutíme ho neustále do toho, co my uznáme za vhodné. Nechme je dělat, co potřebuje dělat. Naučí se tak poslouchat vlastní potřeby, impulzy a umět je naplnit. Být se sebou v kontaktu. Jak je uvedeno výše, děti nás rodiče zbožňují a chtějí se s námi mít dobře. Pokud tedy po nich něco chceme, vyhoví nám, abychom se nezlobily nebo aby se třeba vyhnuly trestu. Při takovémto dlouhodobém fungování však hrozí, že si vytvoří ´falešné self´, což ve výsledku znamená, že dítě se zaměřuje na chápání a plnění potřeb svých vychovatelů, nikoliv vlastních. A to vše vede k nespokojenosti, frustraci, pocitu nenaplnění, neporozumění sami sobě.

Cest k podpoře sebehodnoty dítěte je samozřejmě daleko více, přijmeme-li alespoň dvě výše naznačené, máme naději, že naše dítě se bude prožívat jako hodnotná bytost a naše vzájemné vztahy budou označitelné za fungující.

Psycholog | Psycholog Brno | Psycholog Ostrava | Psycholog Plzeň | Psycholog Liberec | Psycholog Olomouc | Psycholog České Budějovice | Psycholog Hradec Králové